Historie

 

 

Souhrnný pohled na vývoj tenisu v jednotlivých oblastech jižní Moravy je uspořádán podle okresů. Jako podkladů bylo využito zejména materiálu, který v roce 1983 shrnul v souvislosti s tehdejším 90.výročím československého tenisu Ivan Melichar. Tyto historické vzpomínky byly upraveny a doplněny o nejnovější historii, případně o další podklady od pamětníků. Považujeme za správné uvést jména osob, které mají na zveřejnění celého vyprávění svůj podíl: Alois Veselý, Ing.Jiří Berka, Ing.Václav Seyfert, Ing.Svatopluk Jouza, Alois Flašar, František Rychetský, Josef Havelka, MUDr.Přemysl Hořínek, JUDr.Jaroslav Jankovič, JUDr.Karel Kallab, František Roubalík, Jiří Komenda, Želmíra Miklicová, Zdeněk Šimek, Ing.Karel Taft, PhDr.Svatopluk Třasoň.

 

 

= BLANSKO =

 

V roce 1898 byl v BLANSKU založen Lawn-tenis klub Dr.H.Minaříkem. Hrálo se na pískovém dvorci u nově postavené školy. 27.12.1913 se konala ustavující schůze SK Blansko. V roce 1914 byl vybudován jeden nový pískový kurt na obecní louce v místě dnešních dvorců. Roku 1922 velkostatek hraběte Salma v zámeckém parku vybudoval i tenisový dvorec, neboť stávající byl jarní povodní úplně zničen. Koncem roku 1925 však velkostatek vypověděl nájemní smlouvu a nařídil likvidovat i dvorec. Na jaře v roce 1927 se začal stavět brigádnicky pískový dvorec pod tratí do Brna, rok na to přibyl druhý, které sloužily do roku 1936. Poté byly vybudovány dva nové, již antukové, u řeky Svitavy. Na těchto dvorcích se hrálo až do roku 1942. Po druhé světové válce se SK Blansko zlikvidoval.

Začátkem 30.let přešla řada mladých tenistů do nového oddílu ATK. Jeho dvorce byly slavnostně otevřeny v roce 1932. Zřízení protektorátu ale přineslo útlum i v AFK, takže sezónou 1942 skončila činnost v obou blanenských tenisových oddílech.

Na svou činnost navázal AFK Blansko začátkem roku 1946. Jeho závodní družstvo docilovalo nejlepších výsledků koncem padesátých a začátkem šedesátých let, tehdy již pod názvem Spartak Metra. V letech 1972-73 byly vybudovány další dva dvorce, později ještě pátý. Z hráčů patřili k nejznámějším bratři Francové a Jouzová. Oddíl působí dosud v krajských soutěžích jako ASK Blansko a je známý i pořádáním tradičního turnaje mužů o cenu Moravského krasu, jehož první ročník proběhl již v roce 1952.

Tenis v LETOVICÍCH se začal hrát roku 1906 v zámku a u textilní továrny. Tyto dvorce nepřežily druhou světovou válku. S výstavbou koupaliště v letech 1934-36 byl vybudován také jeden tenisový dvorec, který brzy nestačil zájmu, zejména pak v padesátých a šedesátých letech. To bylo důvodem, že řada dobrých letovických hráčů odcházela hrát závodně do jiných tenisových oddílů.

V průběhu let 1969-71 byly vybudovány nové tři dvorce, v 80.letech pak další čtyři – po zrušení nejstaršího kurtu dnes oddíl disponuje areálem se sedmi dvorci, k nimž přibylo v roce 1997 velmi důstojné sociální a společenské zázemí. Po rozmachu v letech 1972-76 a následném úpadku prožívá oddíl velkou renesanci a mezi malými kluby patří na jižní Moravě k nejvýznamnějším. Počínaje ročníkem 1996 startuje letovické družstvo dospělých ve 2.lize a několikrát mělo velmi blízko i k postupu do první ligy. Je to především zásluha Josefa Novotného, od poloviny 90.let současně i starosty města, který je po někdejším učiteli Františku Vladíkovi druhou výraznou osobností letovického tenisu.

V BOSKOVICÍCH se tenis začal hrát již před první světovou válkou na jednom dvorci v Červené zahradě. V roce 1926 vznikl LTK Boskovice, který vybudoval dva dvorce za starým městským hřbitovem. V roce 1932 se přihlásil do soutěží Západomoravské tenisové župy a zde postoupil až do I.třídy.

Po druhé světové válce nebyly dvorce LTK obnoveny. Tenis začali hrát v roce 1946 členové Sokola na zámeckém dvorci, v letech 1949-50 pak bylo přikročeno ke stavbě dvou nových antukových kurtů v Červené zahradě. Začátkem roku 1960 byl však zájem o tenis tak malý, že oddíl téměř zanikl.

K renesanci dochází v květnu 1963. Výstavba dalších dvou dvorců byla skončena v červnu 1976.

Další tenisové oddíly rozvíjejí činnost zejména v ADAMOVĚ, KUNŠTÁTĚ (je znám pořádáním velkého množství letních i halových turnajů), LYSICÍCH, RÁJCI-JESTŘEBÍ, RUDICÍCH, SVITÁVCE či VELKÝCH OPATOVICÍCH. Jejich rozvoj v 80.letech úzce souvisí s činností tehdejšího předsedy okresního tenisového svazu Ing.Svatopluka Jouzy, který byl v posledním období stěžejní postavou tenisu v Blansku i jeho okolí.

 

 

= BRNO – MĚSTO =

 

Podle dochovaných zpráv se tenis v BRNĚ začal hrát již v roce 1894 v německém klubu BLTK v Lužánkách a v roce 1897 zahájil svou činnost také český tenisový kroužek v zahradě mateřské školy v Pellicově ulici pod Špilberkem. 24.října 1904 byl založen sportovní klub Moravská Slavia. Vlastní tenisovou činnost zahájil v roce 1906 nejdříve na dvou, později na čtyřech dvorcích v Lužánkách při ulici Lidické. Výraznými osobnostmi tu v té době byli středoškolský profesor Florián Dvořák a Josef Dosedla. V roce 1913 se tenisový oddíl Moravské Slavie osamostatnil pod názvem Brněnský lawn-tennis cercle a byl vlastně předchůdcem pozdějšího oddílu tenisu TJ Zbrojovka (dnes opět BLTC).

V roce 1924 Moravská Slavia postavila nové dvorce v Pisárkách a v letech 1932-33 na bývalém německém hřišti pro kopanou (někdejší Brünner Sportclub) v Lužánkách vybudovala osm tenisových dvorců.

Roku 1919 další brněnský aktivní tenista Oldřich Lacina založil tenisový kroužek v Brně-Židenicích. První jeho působiště bylo na dvorcích v horní části fotbalového hřiště SK Židenice směrem k závodu Zbrojovka Brno. Po pěti letech tyto dvorce musely ustoupit výstavbě městských lázní a po krátkém provizoriu na dvorcích v prostorách závodu se kroužek rozpadl. V roce 1927 byly vybudovány další dvorce v Akátkách s názvem TK Židenice a v roce 1930 tři dvorce s klubovnou na Viniční ulici. Klub tehdy nesl název Židenický lawn-tennis cercle, dnes kromě historické zkratky ŽLTC používá stále i nejznámější název Zetor (před tím též ZKL Brno).

Takto se tedy vyvíjela předválečná historie ve třech brněnských klubech, které patří ve městě dodnes k největším a nejúspěšnějším.

Ve třicátých letech po skončení výstavy soudobé kultury vybudoval na krátkou dobu brněnský hráč Minařík v prostorách výstaviště 16 dvorců a v bývalé zábavní aréně krytý dvorec. Toto středisko zasáhlo několika podniky do vývoje brněnského tenisu. Nejvýznamnější bylo utkání profesionálů ČSR a Maďarska, když za náš tým v listopadu 1933 nastoupili Karel Koželuh a Miloš Šolc.

Největší rozmach tenisu v Brně zaznamenala léta 1920-1935, kdy byly zakládány tenisové oddíly jednak se závodními družstvy, jednak pouze pro rekreační hraní. Závodní družstva soutěžila například při klubech TC Arsenal, LTC Helgoland, LTC Masarykova čtvrť, LTC Královo Pole, LTC Černá Pole, TO Poštovní spořitelna. Oddíly bez závodních družstev měly také podstatný vliv na rozvoj brněnského tenisu, zejména jeho rozšíření mezi studenty a lidové vrstvy. Takto se rozvíjel tenis v oddílech Sokol Žabovřesky, Sokol Husovice, SK Elektrodráhy, Sokol Královo Pole, LTC Cacovice, Sokol Brno I, Sokol Černovice, Avia, Fanta Vídeňská, SK Včela Židenice, TO Kamenný mlýn, Lustig Vojtova, Čs.Zbrojovka-závod, Universita Úvoz, TO Lázně Zábrdovice, TO Česká technika, SK Makkabi. I německé kluby vyvíjely v Brně značnou činnost, zejména ty závodní sdružené v německé tenisové župě pro Moravu a Slezsko. Na území města to byly Brünner LTC, TC Schubert-bundpark, Gelbrot Riviera, Turnverein Pisárky, DSV Brünn. Německé kluby dodaly československému tenisu i dva reprezentanty pro Davisův pohár – Františka Rohrera a Františka Soyku.

Po první světové válce byla ustavena Západomoravská tenisová župa, která řídila soutěže registrovaných tenisových klubů. K rozvoji tenisu v Brně také přispělo uspořádání dvou ročníků mistrovství republiky juniorů v letech 1924 a 1925, což byl předchůdce populární pardubické juniorky.

Činnost předních brněnských oddílů svým významem často představovala celostátní sportovní událost, takže zákonitě odtud vyšli i výborní hráči. V první řadě to byl daviscupový reprezentant ve čtyřhrách Ferenc Maršálek, dále mimo jiné Ing.Zaorálek, Pachovský, Smolinský, Kunstfeld a další.

Tenisové oddíly BLTC, Židenický LTC a Moravská Slavia byly pořadateli významných tenisových událostí. Příznivci viděli přední hráče té doby jako byli Francouzi Cochet, Brugnon či Lenglenová, Japonci Ohita a Sato, Jugoslávec Kakuljevič, Italové v čele s de Merpurgem a z našich Drobný, Jan Koželuh či Maleček.

Období do konce druhé světové války dodnes přineslo vznik nových oddílů a další vývoj těch renomovaných. Roku 1957 otevřela Moravská Slavia (tehdy Slovan Staré Brno) nové dvorce v rámci sportovního areálu mezi Vojtovou a Polní ulicí, o osm let později se oddíl po sloučení vrátil k původnímu názvu. Zetor se přestěhoval do nového areálu na Bubeníčkově ulici v polovině 70.let, zatímco BLTC působí dodnes na historických místech v Lužánkách. Z ostatních klubů se na přední pozice brněnského tenisu dostal rychle například Start, vyšší soutěže absolvovala řadu let Univerzita, dnes již neexistující Žižka či Sokol Žabovřesky a nezanedbatelnou roli hrály a dodnes hrají i oddíly z dřívějších vesnic připojených k Brnu, například TK Chrlice či SK Bosonohy (v současnosti má družstvo dospělých ve druhé lize). V Brně se několikrát hrála i nejvyšší soutěž družstev, tehdejší první liga. Zbrojovka ji okusila v letech 1975, 1980 a 1985, Moravská Slavia v roce 1978, Zetor v roce 1988. Vyrostli či působili tu pochopitelně i mnozí přední českoslovenští hráči a hráčky – například Otmar Grydil, Zdeněk Slížek, Arnošt Balát, Miroslav Štencl, Jan Šimbera, Jan Bedáň, Dušan Kulhaj, Markéta Prochová, Jarka Kunstfeldová, Lea Plchová, Hana Strachoňová a v poslední době především wimbledonská vítězka z roku 1998 Jana Novotná.

Své místo si tu ale zaslouží i jména funkcionářů, bez nichž by brněnský tenis nebyl tím, čím je. Mezinárodní renomé na poli metodiky získal profesor Jindřich Höhm, v oblasti vrcholového sportu nejen v Brně sehrál vůdčí roli Arnošt Klauber, v jednotlivých klubech zanechali své nesmazatelné stopy například bratři Kolářové, Alois Veselý, Lubomír Havlíček, Ing.Jiří Berka, Miloš Dvořák, Richard Plch, PhMr.Miroslav Štencl, Milan Pastor, Jaroslav Muzikant, Zdeněk Kocman a určitě ještě celá řada dalších.

Brno má dnes v českém tenisu zvláštní postavení vyplývající ze skutečnosti, že ve městě není jeden dominantní klub, takže síly se tím poněkud tříští a od úplné špičky zůstává odstup, který by vzhledem ke své velikosti mělo Brno co nejrychleji vymazat. Určitě je to způsobeno i tím, že tu chybí dostatečně důstojný tenisový areál, který by umožňoval pořádání velkých světových akcí.

 

 

= BRNO – VENKOV =

 

Počátky tenisu v TIŠNOVĚ se datují do období první světové války. Hlavní zásluhy o první dění měl místní lékař MUDr.Borkovec. Původní dva dvorce byly v prostoru dnešních garáží ČSAD. Po založení sportovního klubu LTC Tišnov v roce 1922 se objevují první sportovní výsledky.

Po roce 1945 byly původní dvorce zrušeny a zásluhou J.Strážnického a ing.L.Klata vybudovány dva nové již na dnešním místě na Ostrovci. Dominantní postavou celého dalšího rozvoje tenisu ve městě se stal JUDr.Karel Seyfert, který od poloviny šedesátých let vytáhl oddíl ze stagnace až do nejúspěšnějšího období historie. Dokumentuje to jednak přebudovaný areál se čtyřmi dvorci, ale i sportovní výsledky. Dva hráči se dokázali mezi žáky prosadit až na 1.místa jihomoravských žebříčků (V.Seyfert 1969 a 1971, H.Vaščáková 1974). Vrcholem byl impozantní postup v letech 1975-78, kdy se družstvo dospělých bez jediného zastavení probojovalo z okresního přeboru přes dvě třídy kraje až do národní ligy. Dnes hraje divizi a oddíl se výborně uvedl i jako organizátor nejrůznějších akcí.

Ve ŠLAPANICÍCH byl ustaven lawn-tennis klub v roce 1929. Impuls k jeho založení dal Vít Macháček společně s bratrem Jiřím a J.Hudečkem. První dvorec byl vybudován na někdejší louce v Líchách. Začátkem okupace byla činnost klubu pozastavena a dvorce nakonec zrušeny.

Po válce se začalo nejprve v cihelně ve Slatině a již v roce 1946 byla zahájena výstavba tří nových dvorců v nynějším areálu u koupaliště, které byly dány do provozu roku 1948. Družstvo se zúčastňovalo pravidelně mistrovských soutěží kraje a po výrazném posílení startovalo v roce 1977 jeden rok i v národní lize, Odchovanci oddílu patřili zejména počátkem 60.let ke krajské elitě v žákovských kategoriích – až na první příčku se dokázali probojovat L.Čermák (1960), J.Umlášek (1963) a J.Štěpánek (1966). Dnes má původní TK čtyři dvorce, v bezprostředním sousedství ale vybudoval v závěru 90.let konkurenční SK Sportcentrum další areál včetně kryté haly.

První tenisové dvorce v BÍLOVICÍCH byly postaveny asi roku 1933 u fotbalového hřiště v Melatíně zásluhou bratra Kapitána. O dva roky později byl SK Bílovice rozpuštěn a dvorce zanikly. Po jejich zrušení byl zbudován jeden nový přibližně na místě dnešních kurtů. Družstva oddílu hrála několik roků v soutěžích kraje, každoročně pořádá oddíl tradiční pohárový turnaj. Dvorce v dnešní podobě byly slavnostně otevřeny 20.9.1949 za účasti předních tenistů z Brna. Klíčovými postavami bílovického tenisu jsou Vladimír Hencl a Miloš Taranza.

V IVANČICÍCH byl první antukový dvorec vybudován ve 30.letech u sokolovny v Rybářské ulici. Na založení oddílu se podíleli zejména studenti a profesoři místního gymnázia. Za války se dvorec dlouhou nečinností téměř rozpadl, takže po osvobození se řada pracovníků pod vedením S.Kocába a později bratří Hansů pustila do rekonstrukce. Časem byla oddílu nabídnuta možnost vybudování dvorců na bažině v Němčicích, kde byl postaven nejprve jeden, poté tři a nakonec další dva dvorce. Výraznými funkcionářskými postavami té doby byli Vladimír Veselý a PhMr.Václav Balek, dnes jím je Antonín Ondra. Z hráčů se Mirka Svobodová dokázala v žákovských letech probojovat mezi nejlepší i na mistrovství republiky, o generaci později se v brněnském tenisu prosadila Ilona Voborná.

Další oddíly okresu vyvíjejí činnost především v ČEBÍNĚ, kde k renovovanému areálu přidali v poslední době i dobré sportovní výsledky, v MOKRÉ (pořadatel řady akcí na antuce i v hale), CHUDČICÍCH, PRŠTICÍCH, VEVERSKÉ BÍTÝŠCE a ZASTÁVCE.

 

 

= BŘECLAV =

 

První začátky tenisu na dnešním okrese Břeclav sahají až do let před první světovou válkou. Již v roce 1902 se hrál tenis na území města BŘECLAVI za zámkem u pivovaru, který tehdy patřil Lichtensteinům. Byly to dva dvorce s pískovým povrchem, později zpevňovaným na způsob kuželkářských drah. Další dvorec byl vybudován o sedm let později u břeclavské pily, která tehdy také patřila k panství Lichtensteinů. Tenis organizovaný jako součást tělovýchovného procesu se však na okrese začal hrát teprve v roce 1927, a to v rámci tehdejšího Slováckého veslařského klubu. V roce 1937 byl vybudován v nynějším areálu Nad splavem první dvorec antukový. Kromě Břeclavi se hrál rekreačně tenis i v MIKULOVĚ, kde ale ještě před nástupem fašismu zanikl a byl obnoven až koncem století.

Po roce 1945 byla obnovena činnost tenisu jenom v Břeclavi, a to dík několika nadšencům. Zásluhou Dr.Karla Kallaba byly staré dvorce renovovány a vybudovány postupně další, takže dnešní Slovácký tenisový klub (před tím řadu let Slovan) má k dispozici areál s osmi kurty. Z hráčů od tehdejší doby dodnes třeba vzpomenout např. Machovského, Laška, Jankoviče. Oddíl vešel v povědomí také organizováním řady populárních turnajů ve všech věkových kategoriích. Dva z jeho funkcionářů se výrazně prosadili i ve vyšších orgánech – Dr.Jaroslav Jankovič byl dlouholetým členem předsednictva krajského svazu, Ing.Jaroslav Kallab vykonával v roce 1991 krátce dokonce funkci předsedy Československé tenisové rady. Družstvo oddílu hrálo převážně v krajských soutěžích, svou pozici poté z výkonnostních důvodů opustil, ale v roce 2000 se vrátilo opět až do divize.

Aktivita oddílu z Břeclavi se nutně promítla i v rámci okresu. Došlo k vybudování dalších tenisových oddílů, z nichž dnes udržují závodní činnost v HUSTOPEČÍCH a LANŽHOTĚ, členem ČTS je i tenisový oddíl v POHOŘELICÍCH.

 

 

= HODONÍN =

 

Starověk tenisu v HODONÍNĚ a jeho okolí tvoří šlechta, rakouští důstojníci a mladá buržoazie. Již na přelomu století se přenesl tenis z blízkého slovenského Holiče, kde byly tenisové dvorce ve škole kadetů. Rod hraběte Chorinského, majitele veselského panství, si nechal postavit dvorec u svého sídla a měl dokonce trenéra tenisu z Vídně.

Po skončení první světové války se začal rozvíjet tenis ve sportovních klubech. Mezi oběma válkami byl dokonce v Hodoníně neuvěřitelný počet 16 dvorců. Dvorce se vybudovaly též ve VESELÍ NAD MORAVOU, ve STRÁŽNICI a v KYJOVĚ. V Hodoníně sehrál tenis spíše společenskou úlohu, o níž jsou fotografické doklady ze společnosti kolem spisovatelů bratří Mrštíků. V třicátých letech byl tenis v Hodoníně na vysoké úrovni a jeho hráči byli v žebříčku tehdejší Západomoravské župy se sídlem v Brně umístěni na předních místech (hráči LTC Hodonín Nemeth, Rippel, sestry Veselé, Mayerová).

Po roce 1945 na Hodonínsku vznikají nové oddíly, jejichž hlavním úkolem bylo budování dvorců a výchova mládeže. Reorganizací krajů došlo k vytvoření nových soutěží v rámci tehdejšího Gottwaldovského kraje. Družstvo Baníku Hodonín v té době dosahovalo výborných výsledků, což se projevilo i v návštěvách při utkáních, kdy dvorce v Rybářích vítaly až 400 diváků. Z tohoto zájmu vyplynulo vybudování čtyř dalších dvorců u zimního stadionu, které dodnes používá oddíl Slovanu, zatímco v Rybářích sídlí obnovený Sokol. Slovan má navíc k dispozici vlastní přetlakovou halu s nisaplastovým povrchem. Jeho družstva hrají stabilně krajské soutěže, družstvo dospělých se krátce objevilo i ve 2.lize. Začátkem devadesátých let byla v oddíle velmi silná generace žáků, v roce 1993 dokonce posílené družstvo mladšího žactva vybojovalo titul mistra České republiky a Ondřej Humpolík dokázal totéž i ve dvouhře jednotlivců.

Během posledních let se tenis rozšířil i do řady menších míst okresu; v soutěžích jsou nebo byly BZENEC, DOLNÍ BOJANOVICE, DUBŇANY či VNOROVY.

 

 

= JIHLAVA =

 

Tenis se začal hrát v JIHLAVĚ po skončení první světové války v roce 1918. První dva kurty byly v dnešních Březinových sadech. Pro časté mlhy byly po třech letech zrušeny a postaveny nové. V roce 1922 byl založen tenisový oddíl při SK Jihlava, který postavil tři písčité dvorce u hřiště kopané. Současně u tehdejších hradeb ve městě byl založen německý LTC Iglau. Rivalita byla prospěšná, tenistů přibývalo. Věčné hádky s fotbalisty pak přiměly skupinu nadšenců, aby získali peníze na postavení čtyř nových antukových dvorců a klubovny.

V roce 1934 byl založen nový klub ČLTK Jihlava. Ihned se pořádal první ročník celostátního turnaje dospělých za účasti mnoha předních hráčů z Čech a Moravy. Za války však byli čeští tenisté donuceni si vyměnit své dvorce a klubovnu s německým LTC a tenis opět živořil.

Po skončení druhé světové války se ČLTK vrátil na své a posílené družstvo si velmi dobře počínalo v tehdejší II.lize, respektive později v divizi pod názvem Dynamo. V této soutěži brzy startoval i nově utvořený oddíl Spartak.

Mnozí hráči přicházeli do Jihlavy odjinud, například z Jemnice (Tomášková, Svojsíkové) či z Brna (Komprda, později Kothbauer). Dobří tenisté ale vyrůstali i přímo v Jihlavě. V roce 1945 byl Karel Rychetský na 5.místě celostátního žebříčku, později na sebe upozorňovaly hlavně ženy a dívky. Nejprve to byly sestry Michlovy, zejména Jiřina, která v roce 1958 vyhrála pardubickou juniorku. Poté Alena Palmeová, která už v barvách ostravského klubu vybojovala v letech 1968-69 dva tituly mistryně republiky. Stejnou cestou ji zanedlouho následovala Renata Tomanová (včetně titulů z let 1974 a 1976), finalistka Roland Garros z roku 1976. Z poslední doby se pak do špičky probojovala Andrea Holíková, která podobně jako Tomanová nejen reprezentovala v Poháru federace, ale obě se mohou pochlubit i prvenstvím z této světové soutěže (1975 respektive 1985). Řadu doplňují dále například Petra Tesařová-Mečířová, Jana Šimánková či čerstvá dvojnásobná vítězka čtyřhry na pardubické juniorce Iveta Gerlová.

V sedmdesátých letech se stal v Jihlavě jasně prioritním klubem mladší Spartak, který vybudoval deset dvorců a dvě haly, od roku 1986 hraje 1.ligu či extraligu a v roce 1994 se dokonce stal jejím vítězem, čímž vybojoval titul mistra České republiky. Navíc pořádal řadu let mistrovství ČR dorostu a další významné akce, včetně několika prvoligových soutěží. Z hráčů se zde zabydlel Jaroslav Bulant, český mistr mužů 1986 a 1997 a federální mistr republiky juniorů 1984 i mužů 1990. Družstvo tvořili dále hráči odjinud – nejprve například Pokorný a Čížek, později Medviď, Krejčík, Hepner, Bayerl či bratři Kovačkové, krátce též bývalé reprezentantky Skuherská, Plchová-Koldovská a Brzáková. Světovému tenisu vychoval klub koncem uplynulého století Leoše Friedla, wimbledonského vítěze ve smíšené čtyřhře 2001. Areál vybudovaný Spartakem patří po změně majetkových poměrů akciové společnosti Teniscentrum Jihlava.

V ostatních místech okresu se tenis hraje například v POLNÉ nebo TŘEŠTI, krátce existoval oddíl i v TELČI. Přímo k Jihlavě patří i tenisový oddíl Sokola BEDŘICHOV.

 

 

= KROMĚŘÍŽ =

 

Tenis zapustil své kořeny v KROMĚŘÍŽI již koncem 19.století. První tenisové hřiště bylo v oblasti hráze (později zimní stadion). Teprve okolo roku 1905 byly vybudovány nové dvorce v cukrovaru, jejichž název byl SK Haná. Bylo to po regulaci toku Moravy a zde byly položeny základy závodního tenisu. Průkopníky tenisu ve městě byli kavárník Šlégr a obchodník Holubec. Rok co rok před první světovou válkou byla na Hané pořádána národní i mezinárodní tenisová utkání. V této době vzniká v Kroměříži další sportovní klub SK Kroměříž – na Bajdě v roce 1913, kde se později úspěšně rozvíjí také tenis.

Po první světové válce dosáhl tenis v Kroměříži velkého rozmachu a sportovní úrovně. Na dvorcích SK Haná startovali hráči velmi zvučných jmen, z nichž zvláštní pozornost budili bratři Koželuhové. Tyto sportovní podniky byly vrcholnou událostí moravského tenisu a samotní hráči SK Haná se stali později dočasnými mistry Hanácké župy tenisové. Nemálo hráčů patřilo k předním na Moravě (Vodička, Roch, Kuchař a další).

V roce 1953 skončila činnost na Hané, sportovní klub se rozpadl a dvorce se zbytečně zlikvidovaly. Skupina nadšenců vedená O.Suldovským však na Bajdě začala znovu. Tím byly položeny základy tenisového oddílu TJ Slavia, dnes TC Bajda, který se střídavými úspěchy startuje v krajských soutěžích. Z hráčů posledního období jsou nejznámější bratři Nerudové, hrající ovšem po většinu kariéry v jiných klubech. V nedávné době byl výrazně zmodernizován tenisový areál.

Z ostatních míst okresu je známý především HOLEŠOV, kde se předevíšm koncem 60.let objevila silná generace žáků, kteří útočili na přední místa krajských žebříčků (v roce 1969 J.Žerava obsadil 1.příčku). Dodnes se zde věnují hlavně mládeži. Tenis se provozuje i v BYSTŘICI POD HOSTÝNEM, kde je areál s osmi dvorci.

 

 

= PROSTĚJOV =

 

Město PROSTĚJOV bylo jedním z prvních na území našeho státu, kde se začal tenis pěstovat, a to již v roce 1894. K založení tenisového oddílu v SK Prostějov však došlo až v roce 1910, kdy se podařilo získat dva tenisové dvorce v zahradě akciového pivovaru. První světová válka přerušila činnost oddílu a k jeho obnovení došlo až v roce 1923, kdy oddíl získal nové dvorce v areálu právě vybudovaného hřiště za Kollárovou ulicí. Velkým kladem pro prostějovský tenis byl příchod bývalého majora letectva Berounského, který byl nejen znamenitým hráčem, ale i obětavým učitelem.

V roce 1932 se SK Prostějov přestěhoval do Sportovní ulice, kde bylo vybudováno na vlastním pozemku mimo jiné šest tenisových dvorců. V novém prostředí přicházely i první velké úspěchy, o něž se zasloužili především Oldřich Vondra a Slávka Bašná.

Po druhé světové válce se do oddílu vrací Zdeněk Jirotka a jeho návrat je velkým přínosem hlavně pro mladé. V soutěžích družstev absolvoval první tým přes mistrovství Středomoravské župy, celostátní soutěž až po přebor republiky v roce 1957 a druhou ligu. Kvalifikaci o postup do 1.ligy hrálo družstvo sedmkrát. V družstvu SK, později Železáren, se vystřídala celá řada výborných hráčů a hráček – například Dr.O.Jonáš, F.Šášek, F.Mašláň, A.Doseděl, V.Melka, J.Zeman, D.Netopil, R.Horník, S.Bábek, S.Toulová. Jiří Zeman v roce 1955 vyhrál pardubickou juniorku, když v prostějovském finále porazil Antonína Doseděla, který v té době hrál za Motorlet Praha. Navíc s Jitkou Horčičkovou vyhrál smíšenou čtyřhru.

V posledním období vyrostla v Prostějově řada hráčů, kteří se prosazovali i ve světovém měřítku. Především to byl Karel Nováček, čs.daviscupový reprezentant a vítěz několika turnajů ATP Tour, například otevřeného mistrovství Německa na antuce v roce 1991. Mezi ženami mají na svém kontě starty v týmových soutěžích Jana Pospíšilová a Petra Langrová. Známá byla i jména P.Mariňáka či P.Holubové. Většina předních tenistů klubu v nedávné minulosti odcházela za lepšími podmínkami na severní Moravu, především do Přerova.

Zásluhou nového stylu v práci klubu po roce 1989 se ovšem mnozí vrátili zpět, neboť nynější TK Agrofert se vypracoval po sportovní i organizačně-společenské stránce na absolutní špičku v republice. Přímo na dvorcích to prokázalo více než dvacet titulů mistrů republiky v soutěžích družstev všech věkových kategorií od mladšího žactva po dospělé, další desítky v šampionátech jednotlivců a medaile z předních evropských i světových soutěží. Členy klubu se stali nejznámější hráči z Moravy (Novotná, Novák), Čech (Korda, Rikl, Vacek) i zahraničí (Hingisová). Na poli organizačním jsou vizitkou jak vrcholné akce tenisové (mezinárodní turnaje mužů i žen, mistrovství světa družstev staršího žactva, utkání Davisova poháru), tak události v jiných sportovních odvětvích či kultuře (akce hokejového Jágr-teamu, atraktivní výtvarné výstavy). Zázemí tvoří nový areál s deseti dvorci, třídvorcovou halou a kompletní vybaveností. Pod vedením Dr.Miroslava Černoška tak klub navázal na činnost bývalých obětavých předsedů Běluše Krapky a Aloise Flašara doslova skokem do jiné dimenze.

Přímo v Prostějově sídlil ještě oddíl Sokol 1 (před tím OP), v ostatních menších místech okresu se tenis bohužel příliš neuchytil. Vlaštovkou jsou pouze nové kluby TK Natali MOSTKOVICE a TC BĚLECKÝ MLÝN.

 

 

= TŘEBÍČ =

 

Podle dochovaných zpráv se tenis v TŘEBÍČI začal hrát v roce 1906 a průkopníky tohoto sportu se stali převážně studenti gymnázia. V pozdějších letech (1920-38) se Třebíč výkonnostně čestně měřila s tenisty z Brna, Jihlavy či Znojma. Největší rozvoj nastává v Třebíči a okolí v 50.letech. Tenis nachází své pevné místo ve Spartaku Třebíč, v BOPO Třebíč, v OKŘÍŠKÁCH a odtud se rozšiřuje dále. Z hráčů třebíčské historie zaslouží zmínku Jiří Přinosil, který se jako 17-letý probojoval do semifinále pardubické juniorky. Nejsilnějším oddílem okresu je TJ (dříve Spartak) Třebíč, jehož družstva řadu let startují v krajských soutěžích a který tradičně pořádal Memoriál MUDr.B.Mičána – turnaj o putovní cenu města Třebíče, na který se ještě před několika lety sjížděli nejen přední hráči republiky (Bedáň, Jankovský, Tomanová, Koželuhová), ale startovali zde i tenisté z Kuby.

Na přelomu osmdesátých a devadesátých let se v Třebíči vypracovalo na velmi dobrou úroveň několik děvčat, které přešly za lepšími podmínkami převážně do Brna (Rebeková, Bakalářová), o zhruba deset let později na ně navázali hoši, kteří pro změnu zvolili za svůj nový klub Prostějov (Balko) či Jihlavu (Zapletal). Posledně jmenovaný je ovšem odchovancem nikoliv TJ, ale druhého třebíčského oddílu JE Dukovany, působícího po otevření nedaleké jaderné elektrárny v areálu v Třebíči-Hájku. Z nedalekých Okříšek pochází jeden z nejlepších jihomoravských tenistů posledních let Jaroslav Bulant, který před odchodem do Jihlavy hrál i za TJ Třebíč.

Z ostatních měst okresu se tenis hraje zejména v JEMNICI či MORAVSKÝCH BUDĚJOVICÍCH, které se uvedly několika velmi zdařilými akcemi pro neregistrované hráče.

 

 

= UHERSKÉ HRADIŠTĚ =

 

Kroužek hráčů tenisu vznikl v UHERSKÉM HRADIŠTI v roce 1901. O tři roky později byl ustaven Český sportovní klub, jehož stanovy byly schváleny brněnským místodržitelstvím. Klub využíval nejprve dvou, po roce 1920 čtyř dvorců. V letech 1920-38 družstva startovala ve Středomoravské župě. Nejvýraznějších úspěchů z jednotlivců dosáhla G.Kučová v roce 1937, kdy obsadila na mistrovství republiky dvě třetí místa a pak především Sylva Vávrová, vítězka pardubické juniorky z roku 1945. V té době vykazoval oddíl 150 členů.

V poválečné historii je zlomem rok 1979, kdy původní dvorce byly zrušeny v důsledku výstavby gymnázia a tenis zahájil stěhování do nového areálu v hezkém prostředí slepého ramene řeky Moravy. Budování bylo dokončeno v roce 1983. Dnes je zde dvanáct dvorců a budova s kompletním sociálním zázemím. Areál byl výrazně poškozen při záplavách v roce 1997, ale obětavostí členů byl v krátké době uveden do původního stavu.

Oddíl působil nejprve pod hlavičkou TJ Slovácká Slavia, od roku 1990 je jako Tenisový klub samostatným právním subjektem s řádově třemi stovkami členů. Většinu družstev má v krajských soutěžích, dospělí hráli a v současnosti opět hrají druhou ligu. Je znám pořádáním řady turnajů ve všech věkových kategoriích, z nichž nejprestižnější býval turnaj dospělých o Slovácký súdek, organizovaný pravidelně od roku 1972. Několikrát bylo Uherské Hradiště hostitelem předních mládežnických tenistů republiky při mistrovstvích či přeborech.

Jako perličku na závěr uveďme, že město je rodištěm naší první wimbledonské finalistky Věry Sukové-Pužejové (nar.13.6.1931).

První tenisové hřiště v UHERSKÉM BRODĚ bylo vybudováno v roce 1909 na pozemku Na nadsklepí u dnešního kina Svět. Iniciátory byli manželé Kettnerovi. Po první světové válce se nově ustanovil tenisový odbor Českého sportovního klubu a brzy byly vybudovány dva pískové dvorce vedle fotbalového hřiště u Olšavy. U kolébky tenisu ve městě stál mimo jiné rodák z Luhačovic Ing.Heydušek, vnuk Bedřicha Smetany. V padesátých letech tenisový život postupně odumíral, o určitý rozvoj se zasadil JUDr.Karel Minařík, ale teprve od výstavby nových dvorců v roce 1976 lze datovat cestu kupředu. Oddíl patřil nejprve pod TJ Spartak, koncem století pak závodní tenis přešel pod křídla Sokola. Kvalitní jsou především mládežnické celky, populární osobností byl nestor československého hnutí veteránů Ing.Vladimír Slavíček. Z klubu vzešla medailistka se světové univerziády 2001 Linda Faltýnková.

Další tenisové kluby v okrese působí především v BUCHLOVICÍCH, KUNOVICÍCH a UHERSKÉM OSTROHU.

 

 

= VYŠKOV =

 

Historie tenisu na Vyškovsku se začíná odvíjet teprve v šedesátých letech, kdy přibližně ve stejném časovém úseku vznikly dva tenisové oddíly, jeden ve Vyškově, druhý ve SLAVKOVĚ.

Tenisový oddíl TJ VYŠKOV zahájil svou činnost v novém areálu v letech 1960-61. Závodní činnost se datuje od roku 1963, kdy se začala hrát okresní soutěž smíšených družstev. S rostoucí výkonností hráčů postoupilo družstvo až do krajského přeboru. Svou pozici však oddíl v polovině 70.let neudržel a po déletrvající krizi se teprve počínaje rokem 1990 vrátil zpět alespoň do krajských soutěží. Z dřívějších hráčů byli oporami Fridrich, Jakubčík, Slezák, zejména v soutěžích veteránů se prosazovala i na celostátní úrovni Dr.Vlasta Kaštánková. Oddíl často využíval tenisových služeb vojáků, kteří byli ve městě na škole či prezenční službě (Štrait, Peška). Krátce zde dokonce působil i druhý – čistě vojenský oddíl, který se probojoval i do krajské soutěže, ale poté byl zrušen.

V sedmdesátých letech se začaly vytvářet tenisové oddíly i v dalších místech okresu včetně vesnic. V roce 1976 vznikl oddíl v DRNOVICÍCH, ale bohužel koncem století nepřežil místní fotbalový boom. O něco později se ustavily oddíly ve VELEŠOVICÍCH, KŘENOVICÍCH či NESOVICÍCH. Delší historii má tenis ve městě BUČOVICE, ovšem výkonnostní tenis ve všech těchto klubech prakticky neexistuje; hraje se zde pouze rekreantská soutěž.

 

 

= ZLÍN =

 

První tenisový dvorec byl dán do užívání ve ZLÍNĚ již v roce 1923 a o rok později byl přihlášen první tým do řádných soutěží. Družstvo tenisového odboru SK Baťa brzy patřilo mezi nejlepší na Moravě. Vystřídalo se v něm mnoho vynikajících hráčů, jako manželé Miklíkovi, Kosek, Dr.Zaorálek, Kočenda a Polet. Z mladších pak Slabá, Zacharníková, Stojan, Skládal, Švenda, Pazdera, Tlusták a další. Ještě po roce 1945 se hrála v tehdejším Gottwaldově několikrát 1.liga. Další léta přinesla střídavé úspěchy, kdy družstva TJ Gottwaldov hrála ve druhé lize, v divizi a krajském přeboru – z hráčů patřili mezi známé například Kalus či Fabeš. Po řadě let marných snah se v roce 2001 podařilo družstvu dospělých konečně opět postoupit z druhé do první ligy.

Ve městě bylo postupně 16 tenisových dvorců ve třech střediscích – Svit, Letná a Januštice. V osmdesátých letech pak byla dřívější střediska postupně rušena a byl vybudován nový areál na Vršavě s patnácti dvorci.

Z posledního období na sebe upoutala pozornost řada mladých hráčů, kteří byli do značné míry produktem práce trenéra Karla Kumsta, delší dobu vedoucího zdejšího tréninkového střediska. Postupně většina z nich (např.Burda, Klímek, Gazda, Musil) přešla do jiných klubů. Pavel Gazda se ještě jako hráč klubu stal mistrem Evropy do 12 let, kariéru musel bohužel ukončit po vážné autohavárii. Dalším v řadě je dnešní hráč Prostějova Jiří Novák, přední postava světového tenisu a český daviscupový reprezentant. Po něm se i v zahraničí prosadila zejména dorostenka Renata Voráčová.

Tenis na Zlínsku má ovšem i další významná centra. K těm tradičním patří tenisový klub Fatra NAPAJEDLA, jehož odchovanec Michal Tabara rovněž úspěšně vkročil do mezinárodního tenisu. Družstvo dospělých tohoto klubu se v závěru století opakovaně probojovalo do druhé tenisové ligy. V řadách TJ MALENOVICE působil významný funkcionář Zlínska Ludvík Kaloč. Významným klubem je dále Jiskra OTROKOVICE, jehož celky pravidelně startují v krajských soutěžích; také zde byl areál u fotbalového stadionu v roce 1997 silně postižen povodněmi. Ve městě působí i druhý – menší – oddíl Moravan. Oblíbeným centrem jsou LUHAČOVICE, využívané k častému pořádání nejrůznějších tenisových akcí v krásném lázeňském prostředí. Výkonnostní sport zde prorazil až nedávno, dosavadním vrcholem je vítězství družstva dospělých v divizi 2001 a postup do druhé ligy. S rozmachem SLUŠOVIC byl vybudován rozsáhlý areál ve Všemině, ale závodní tenis se zde nikdy neuchytil. Přímo ve Zlíně působí kromě SK ještě druhý tenisový klub Jižní svahy. Soutěže se hrají i ve VIZOVICÍCH a BRUMOVĚ.

 

 

= ZNOJMO =

 

V roce 1928, zpočátku na sokolovně a později na YMCe, byl založen I.LTC ve ZNOJMĚ. Začalo se hrát na místě pozdějšího hřiště RH, ale jezdilo se i do VRANOVA, kde byly dva málo využívané kurty. Znojemský předseda F.Mikše se obklopil schopnými funkcionáři, byl zakoupen pozemek v Husových sadech a začala stavba pěti dvorců. Po dokončení to byl tehdy jeden z nejhezčích tenisových areálů v ČSR. Tenisové družstvo hrálo v soutěži organizované tehdejší Bradovou župou. Začaly se pořádat turnaje, které byly velkou společenskou událostí. Ve Znojmě hráli Kakuljevič (daviscupový reprezentant Jugoslávie), Maleček, Jan Koželuh, Maršálek a další. Župní extraliga se ve Znojmě hrála až do okupace. Tenis se v Husových sadech hrál až do doby, než bylo rozhodnuto o výstavbě velkého sportovního areálu, ve kterém se s tenisem nepočítalo. Během čtyř let tak byl vybudován nový tenisový stánek na Smetanově ulici a družstvo Znojma zde bojovalo o postup do druhé ligy; dorostenecké družstvo vyhrálo krajský přebor.

Přišlo však opět rozhodnutí o likvidaci dvorců a tenistům se dostalo náhradou prostoru na Dvořákově ulici. Kurty se vždy v zimě proměnily na kluziště a tenisté byli vlastně iniciátory stavby zimního stadionu, což se nakonec obrátilo proti nim. Stavbě padly za oběť znovu i dvorce a nastalo další stěhování, tentokrát do Městského lesíka, kde v údolí Lesky vyrostl tenisový areál se sedmi antukovými dvorci. Z ekonomických důvodů postoupila v 90.letech tělovýchovná jednota celé sportoviště do pronájmu, takže tenisový klub TC Znojmo je zde v současnosti jen hostem. Paralelně tu působí i druhý klub TC Znojemští orli, který ovšem neprovozuje závodní tenis – vznikl z iniciativy majitelů stejnojmenného hokejového klubu a uvedl se v roce 2000 pořádáním mezinárodního turnaje mužů.

Turnaje se ovšem hrály i dříve, po válce se rozšířily i o akce mládeže. Později přešly i na novější dvorce a startovali na nich mimo jiné i I.Lendl, I.Jankovský, P.Složil či R.Tomanová. V různých obdobích měl oddíl i kvalitní vlastní mládežnické hráče, například před válkou Reicha či po ní Doru Tunkovou, kteří se prosadili i na juniorce v Pardubicích.

Po roce 1989 se nejen ve Znojmě, ale i drobnějších okolních klubech, které existují například v MORAVSKÉM KRUMLOVĚ, do určité míry projevila blízkost rakouských hranic, takže tenis zde nedosáhl dřívější šíře.

 

 

= ŽĎÁR NAD SÁZAVOU =

 

Tenisový oddíl Spartak (později Žďas) ŽĎÁR NAD SÁZAVOU vznikl na jaře roku 1952. V roce 1956 byly postaveny tři tenisové dvorce na Rybníčku a na podzim 1957 byl na dvorcích zahájen provoz. Roku 1958 se poprvé družstvo dospělých přihlásilo do soutěže tehdejšího Jihlavského kraje. O deset let později se oddíl rozloučil se starým hřištěm a přestěhoval se na čtyři nové dvorce na Bouchalky. Oddíl je tradičním pořadatelem turnajů (první ročník dospělých již v roce 1963), jeho družstva startují převážně v krajských soutěžích.

V roce 1924 byl postaven tenisový dvorec za sokolovnou v NOVÉM MĚSTĚ NA MORAVĚ. V roce 1968 byla provedena jeho oprava a oživena činnost pod vedením obětavého funkcionáře Ing.I.Fialy. Závodní hráči z Nového Města nejprve startovali v barvách nedalekého Žďáru, teprve po dobudování areálu začátkem 80.let má oddíl plně v činnosti družstva všech věkových kategorií, která se rychle dokázala výkonnostně vyrovnat blízkému rivalovi. Odchovanec oddílu P.Nepustil má na svém kontě třetím místo z žákovského mistrovství ČR v roce 1991.

Tenisový oddíl Spartak VELKÉ MEZIŘÍČÍ byl založen kolem roku 1930 jako SKJ. Hrálo se na dvou dvorcích u školy. Kromě toho měl majitel továrny ještě pět dvorců. Po roce 1945 byly dvorce zlikvidovány a tenis ve městě zrušen. Jediný dvorec, který se zachoval, byl majetkem MNV. Na jaře 1968 požádala hrstka nadšenců o jeho zapůjčení a tím začala novodobá historie oddílu. Začátkem 70.let byly vybudovány další tenisové dvorce, oddíl začal pořádat turnaje, ale jeho aktivita se pohybovala stále jako by v určitých vlnách podle toho, jak zapálený funkcionář stál právě v čele dění.

V průběhu 70. a 80.let se výrazně rozšířil tenis na Vysočině i do menších míst, jakými jsou VLKOV, VÍR, SVRATKA, ROŽNÁ, BYSTŘICE NAD PERNŠTEJNEM (odtud pochází přední mládežnický hráč republiky Jan Mašík), VELKÁ BÍTEŠ, NOVÉ SADY či řada dalších.

 

 

Originál textu pochází z roku 1993, dodatky jsou z října 2001.